Translate

úterý 21. prosince 2010

Andělka pro mou maminku






Přála si pod stromeček takovou jako mám já v kuchyni a tak jsem jí ušila tuhle společnici do kuchyně z originál Tilda látky. Moje mamka tráví neskutečné množství času v kuchyni , co si já pamatuji . Jsou sice už sami dva s taťkou ,  ale ona vyvařuje a vyvařuje.

pondělí 20. prosince 2010

Postýlka pro panenky mojí Terezky

Moje Terinka je neskutečná miminkovnská pečovatelka,  ač jsou jí jen dva roky a tak jí Ježíšeš donese palandu pro ty její panenky miminka.  Hrozně se mi líbí postýlky s nebesy  jen cena byla fakt vysoká a tak jsem přemýšlela jak na to.  Postýlku vyrobil jeden moc šikovný pán, dělá i úžasné kolíbky , ale tady se dají dát panenky hned dvě takže nebylo o čem rozhodovat a palanda vyhrála.  Náš děda -  manželův taťka  , mi udělal konsrukci na nebesa a já tři dny šila a šila. Chtěla jsem , aby to měla krásné romatické, načančanéa myslím že se to povedla, alespoň já jsem spokojená . Teď je postýlka schovaná v garáži,  protože nikam jinam se fakt schovat nedala , proto taky ty fotky venku.











neděle 19. prosince 2010

Myška Bertička

Je to dáreček pod stromeček pro mojí Terezku šila jsem jí podle úžasné Bellet a je to pořádnej kusanec myší, má snad 60 cm možná i víc. Včera jsem jí došívala, měla jsem smutný den , protože kocourek od nás odešel , ale podařilo se mi najít  jeho rodinu a tak jsme se museli rozloučit. Ale už tu dneska dobrou hodinu zase mňouká na zdi na konci naší zahrady je vysokánská a tak se bojí  skočit dolů. Vždycky pak odběhne a  za chvilku se vrátí zpět, dokonce přivedl i společníka úplně černého. přeju Vám všem krásnou 4 adventní neděli.



neděle 12. prosince 2010

♥Trusty♥




Dnes je to rok co jsme bez něj  a jen díky němu jsem začala šít , takže vzpomínka na něj na můj blog rozhodně patří. Žil s námi dlouhý a doufám i krásný život i když už tu není v mém srdci  je se mnou každý den byl pro mne výjímečný...

sobota 11. prosince 2010

Příběh bílé kočičky, co si nás včera v noci našla

Zítra to bude rok co jsem nechala uspat svého milovaného dalmatina Trustyho, dodnes mi moc chybí a poslední dny na něj hodně myslím a bulím i teď . Bylo to nejtěžší  rozhodnutí  v mém životě a přestože jsem měla hodně zvířectva doma už jako dítě, on byl téměř  15 let mým věrným parťákem a vztah jsem k němu měla jiný. Slíbila jsme mu , že ho nenechám padnout a budu bojovat a bojovala víc jak rok  , kdy často to bylo na lidské síly, Okolí nechápalo, že jsem schopná uklízet dům ve dne v noci, pořád dokola ale dlužila jsem mu to . Ještě večer před tím osudným dnem jsem ležela v posteli  a říkala , že mu to nikdy neudělám,  abych ho nechala utratit.  Ráno,  když jsem ho viděla  ležet v kuchyni v tom o čem se mi tu nechce ani psát , už  více jak po sté,  ty jeho nešťastné oči a vyhublé tělo, pochopila jsem,  že on chce něco jiného než já , sebrala všechnu svou sílu a držela ho v náručí do poslední chvilky. Jen proto , že mi strašně chyběl a chybí jsem začala šít , našla andělky a to byla první věc po jeho smrti , co mi učarovala. Když děti usnuly, tak místo smutnění jsem začala tvořit. Byl by rád...

  Včera v noci, když šel manžel na terasu za balkonovými dveřmi přešlapovala úplně celá bílá kočička , přes mé protesty se jí snažil trochu vyhnat, ale prostě se nedala , čekala tam na schůdku u balkonu , tak jak to dělával právě Trusty. Manžel není zrovna milovník zvířat a koček už vůbec, Oponovala jsem že to je právě v těhle dnech nějaké znamení a že se o kočičku musíme postarat , a né jí vyhnat i proto že je sněhově bílá jako byl Trusty. Asi jsem na stará kolena už blázen, můj syn řekl , že to je Trusty, jen se znovu narodil jako kočka a že se taky mohl narodit jako jelen....tak abych byla ráda, že je kočka. Noc strávila na houpačce v peřině co jsme tam větrala, než jí dám vyprat a celý dnešní den tráví v truhlíku za oknem je trochu od hlíny protože se tam občas hraboší, moje mamka jí tam dala Trustyho kobereček . Je tááák hubená, vyhrabala na zahradě žížalu a to i přes to , že jsem jí veřer nakrájela notnou dávku pečeného kuřete . Domů jí zatím pustit nemůžu mám malou Terezku a člověk neví co může mít za nemoci . Myslela jsem, že se třeba nají a půjde dál po svém jak to kočky dělávají, ale leží na okně a spí, je přítulná a mazlivá a čeká a čeká.... doufám že už u nás zůstane...





pátek 10. prosince 2010

středa 8. prosince 2010

A druhá je na světě ♥♥♥

Řekla jsem si, že dost bylo drdůlků a že vyzkouším udělat něco jiného a to normální dlouhé vlásky a myslím , že to vypadá moc hezky a zase úplně jinak... takže jdu na třetí andělku pro mojí ségrů a pak už konečně můžu zkusit taky nějakou Bertičkůůů, sloníka a pejska jen a jen pro mojí Terinku♥






úterý 7. prosince 2010

Jedna něžná adělinka

Je první v řadě pro mojí sestřičku Hanku objednala si tři a chce je jako dárek pro své milé kamarádky pod stromeček. Pro Hanku šiju moc ráda , nemá žádné požadavky na vzhled ani barvy, jen řekne tu malou a třeba jaká ta daná její kamarádka je, většinou vyjmenuje co má za zvířectvo a ostatní nechá na mé volbě... Tuhle andělku bych si ale nejraději nechala, když času už je do Vánoc tak málo a já toho musím ještě tolik stihnout udělat a tak nezbývá než jí zase poslat na Slovensko a říct si takovou si ušiju až budu mít čas ....